Tvrdost vody: problém pro spotřebiče, nebo pro zdraví?

Tvrdá voda.
Většina lidí si pod tímto pojmem představí bílý povlak v rychlovarné konvici, usazeniny na baterii nebo zašlou sprchovou hlavici.

Tvrdost vody je jedno z nejčastějších témat, které se kolem vody řeší. Přesto mu málokdo skutečně rozumí.

Co tedy tvrdost znamená?

Co je tvrdost vody?

Tvrdost vody je způsobena především obsahem dvou minerálů: vápníku (Ca) a hořčíku (Mg).

Tyto minerály se do vody dostávají přirozeně při jejím průchodu horninami. Čím více vápenatých nebo dolomitických hornin voda na své cestě potká, tím vyšší může být její tvrdost.

Tvrdost tedy není „chemické znečištění“.
Je to přirozený geologický jev.

Proč vzniká vodní kámen?

Když se tvrdá voda zahřeje, část rozpuštěného vápníku se vysráží a vytvoří pevnou usazeninu – vodní kámen.

Ten se usazuje:

• v rychlovarné konvici

• v bojleru

• v kávovaru

• v pračce

• na sprchových hlavicích a bateriích

Vodní kámen snižuje účinnost spotřebičů, zvyšuje spotřebu energie a zkracuje jejich životnost.

Z tohoto pohledu je tvrdá voda skutečně praktický problém.

Tvrdá voda a zdraví

Tady přichází důležitá část.

Často se říká, že tvrdá voda je nezdravá.
Ve skutečnosti ale vyšší obsah vápníku a hořčíku nepředstavuje pro zdravého člověka zdravotní riziko.

Naopak – tyto minerály jsou pro tělo běžné a přijímáme je především z potravy.

Tvrdá voda tedy není „škodlivá“.
Je to voda s vyšší mineralizací.

Rozdíl je v tom, že zatímco pro tělo může být její konzumace bez problémů, pro spotřebiče a potrubí představuje zátěž.

Tvrdost není totéž co TDS

V předchozím článku jsme mluvili o TDS – celkovém množství rozpuštěných látek.

Tvrdost je jen část TDS.

Můžete mít vodu s vyšším TDS, ale relativně nízkou tvrdostí (například pokud obsahuje více sodíku).
A naopak – voda s vyšší tvrdostí bude mít vyšší TDS kvůli vápníku a hořčíku.

Tvrdost tedy není celkový obraz vody.
Je to jen jeden parametr.

Jak se tvrdost řeší?

Existují dvě hlavní cesty.

První je změkčovač vody. Ten funguje na principu iontové výměny – vápník a hořčík nahradí sodíkem. Voda přestane tvořit vodní kámen, ale celkové množství rozpuštěných látek (TDS) zůstává podobné, pouze se změní jejich složení.

Druhou možností je vícestupňová filtrace s reverzní osmózou. Ta dokáže výrazně snížit celkové množství rozpuštěných látek, včetně vápníku a hořčíku. Výsledkem je voda s nižší mineralizací a minimální tendencí tvořit usazeniny.

Moderní systémy pak pomocí post-mineralizace vrací vodě vyvážené množství minerálů pro přirozenou chuť.

Rozdíl je tedy v přístupu:
Změkčovač mění složení.
Reverzní osmóza snižuje celkovou zátěž.

Tak co je vlastně cílem?

Cílem není bojovat s přírodou.
Cílem je pochopit rozdíl mezi komfortem, technikou a zdravím.

Tvrdá voda není zdravotní hrozba.
Je to technický problém domácnosti.

Pokud však chcete zároveň:

• chránit spotřebiče

• snížit tvorbu vodního kamene

• a mít kontrolu nad celkovým složením vody

pak dává smysl přemýšlet o komplexnějším řešení než jen o změkčovači.

Shrnutí

Tvrdost vody způsobuje především vápník a hořčík.
Je to přirozený jev, nikoli znečištění.

Pro tělo obvykle nepředstavuje problém.
Pro spotřebiče ano.

Tvrdost je jen jedním z parametrů kvality vody – a její řešení závisí na tom, co od vody očekáváte.